Postele, záchody, ty já
pomyslete na všechny ty postele
užívané znova a znova
k šoustání
k umírání.
Archiv pro rubriku: Poezie
Óda na Běhání v2
Byl jednou jeden statný jinoch rostoucí do šíře ´víc a víc. Když pátou židli rozsedl řekl si : Nepůjdu infarktu vstříc! Vzal na sebe sexy hadry s nimi pár svých pneumatik a k zářným zítřkům vyběhl (myslím že směr Tatry). Třetí den však řekl si, nic nestane se když vynechám. Přikryl se svou pneumatikou, čas běhání strávil doma sám.
Charles Bukowski–Krysa
jednou ranou jsem v 16 a půl letech
poslal k zemi svého otce,
krutého nafrněného hajzla, kterému táhlo z pusy.
a nějakou dobu jsem nechodil domů, jen čas od času
abych se pokusil vymámit dolar
od své drahé matinky.
Charles Bukowski-Bílí básníci
bílí básníci klepou obvykle brzo po ránu
a klepou a zvoní
buší a vyzvánějí
i když rolety jsou ještě dole;
konečně s kocovinou vstanu
počítám, že takováhle tvrdošíjnost
určitě znamená štěstí, terno v té či oné
podobě – ženské nebo peněžní…
Charles Bukowski–Černí básníci
černí básníci
mladí
přicházejí ke mně domů –
„to jsi ty, Bukowski?“
„jo. pojďte dovnitř.“
posadí se a dívají se
po zničeném pokoji
a na
mě.
podávají mi své básně.
čtu si
je.